Rozhovor pro webovou verzi Čínského rozhlasu pro zahraničí
▶ Podle data vašeho narození jsem odvodil, že jste prožil v tehdejším socialistickém Československu 27 let a poté 25 let v základech českého kapitalismu. Nyní bydlíte již 5 let v zemi takzvaného Třetího světa. Kde se podle vašich životních zkušeností žije nejlépe?
To je dobrá otázka, nabízí se srovnání. Obecně se žije spokojeně ve společnosti, kde se věci pocitově, činy i statisticky vyvíjejí den po dni správným směrem k vyšší kvalitě života, tím nemyslím jen materiální stránku. ..... A to je v dnešní Tanzánii. Lidé to tam tak taky jako já vnímají, jsou se změnami opravdu spokojeni..
U nás lidem podle mého názoru zasvitly tři naděje, byly to euforické poválečné 1948, reformy 1968 a rok 1989. Ve všech případech se nadšení obrátilo v hluboké zklamání. Zmíním jen rok 1990, kdy naši amatérští "revolucionáři", kteří nikdy nežili v kapitalismu, k nám do relativně dobře postaveného a hlídaného kurníku pustili k vykrmeným slepicím dravé mazané lišky s výzvou: "Milí přátelé, naučte nás hospodařit - ve všem máte volnou ruku. Jako doma. Chceme být tím východoevropským ekonomickým tygrem."
Dnes po 30 letech vidíme českého kastrovaného lva, unaveného v kleci, která byla prodána do ZOO zvané Evropská Unie, která ho krmí přebytky s prošlou záruční dobou a nám v české ZOO z prodaných vstupenek zůstávají daně, zatímco zisk, těch 80% mizí léta v zahraničí, nejvíce v Německu (naše produktivita je přitom dle mého názoru plně srovnatelná s německou). Mladí to tak nevnímají, nemají minulou zkušenost.. V tom negativním a neřešitelném stavu se pak lidem dobře nežije, trápí je psychosomatické nemoci, statistiky udávají vysokou spotřebu léků proti stresu a depresím, prudce roste rakovina, těžké nemoci léčí řezníci v poslední invazivní fázi. Preventivní čínský systém ochrany zdraví se označuje cíleně za šarlatánství, protože by sebral našemu kapitalistickému zdravotnictví ohromné zisky, ale to je už další téma.
▶ Jste stejně jako já, rodákem z bývalé průmyslové Ostravy. Máte po letech ještě nějaký vztah k tomuto městu?
Ano, zůstal mi typický přízvuk, ale v Praze se snažím, aby to nebylo poznat, Praha je kulturně, politicky jiná a finančně bohatá - je to jiný svět než zbytek republiky. A chceš-li se mít dobře, zapadnout, musíš akceptovat jiné místní politické názory, styl života, tvářit se pozitivně a osvojit si tu místní lehkou (z ostravského pohledu pokryteckou a plytkou) konverzaci.
Rodnou Ostravu jsem navštívil minulý rok a se šéfem zahraničních vztahů krajského úřadu panem Fiedlerem připravujeme projekt smlouvy sesterským měst Ostrava - Dar es Salaam. Hlavními oblastmi spolupráce může být bánské inženýrství, metalurgie, těžba nerostů. V Tanzanii mimo jiné pracoval 12 let otec známého geologa Václava Cílka, na pozvání vlády Tanzanie zpracoval mapy bohatých ložisek rud a nerostů. A magistrát města v Dar es Salaamu řeší dva problémy - jak zbavit 6 milionové město každodenního odpadu a zajistit, aby nebylo pro turisty jen jednodenním transitem, jak naplnit místní hotely a zatraktivnit pro turisty památky. S tím má Ostrava zkušenosti. Zmíněná smlouva může podpořit výstavy a export výrobků z koncernu Vítkovice, spolupráci místních zoologických zahrad a další pestrý rejstřík vzájemné kulturně ekonomické spolupráce.
V Ostravě mám také rodinný hrob, roční poplatky za něj a za můj dávno neexistující domovní odpad a už žádné příbuzné. Nerad bych tam byl uložen, hlavně v té zimě, proto raději preferuji k poslednímu odpočinku ty tropy.
▶ Proč vás zaujala Afrika, konkrétně Tanzánie? Je to značně netypické rozhodnutí, lidé z Česka se stěhují spíše do míst, kde se žije komfortně, kde je práce s vyššími příjmy..
Po pravdě, dal jsem si tehdy z nudy a legrace inzerát na africkou seznamku, ale to už je námět na crazy dobrodružnou komedii, kterou mám rozepsanou v šuplíku pro filmové zpracování. Odpověď mi přišla z nějaké Tanzánie, hledal jsem na mapě, kde to je. A byl jsem překvapen. Po dalších asi 4 letech se objevila možnost tam zajet, na zkoušku. Pak jsem se rozhodl.
Uvažoval jsem takto proto, protože vím, že někdy je nutno jít zcela proti proudu, člověk má být v pravý čas na správném místě, jako surfař - když pozorně vyhlíží mega vlnu. A ta jednou přijde.
▶ Jeví se vám Tanzánie jako podnikatelská šance?
Je to atraktivní možnost pro mnoho výrobců si právě tam vybudovat exportní distribuční centrálu s dosahem do 8 okolních zemí. V obchodu a marketingu mám 30 let praxe, živím se sám už 24 let, z věčného začátečníka angličtiny jsem se v cizí zemi musel doučit jazyk na lepší úroveň. Svahilsky mluví asi 120 miliónů obyvatel, anglicky výborně zhruba 2/3, to je dáno tím, že na středních školách a na univerzitách je vyučovacím jazykem druhý státní jazyk, úřední angličtina.
Jsem jediným bělochem v okruhu asi 5 kilometrů, nejsem uzavřen za vysokou zdí drahého domu a tmavými skly bouráku, přesně naopak - stýkám se a žiji s místními, bavíme se o všem, co společností hýbe, nakupuji na tržištích, cestuji s ostatními hromadnou dopravou, barvu pleti už vůbec nevnímám.
▶ Asimiloval jste do nového prostředí, viďte?
Jistě. Integroval jsem se do systému organizace života, plateb, mobilní komunikace, místní mentality a pochopil i nejrůznější odlišnosti v rámci podnikání. Měl jsem i pár delších vztahů s místními kráskami, což každému doporučuji, chce-li poznat zemi dokonale, je to o chápání drobných vazeb a detailů, místní povahy, na tom stojí a vyvíjí se celá společnost.
Dnes po 9 letech od toho inzerátu jsem v opačné situaci - o Tanzanii vím snad úplně vše, čtu místní zprávy a mezi řádky si doplňuji realitu. Tanzanie je brána k obchodům do celé Východní Afriky, kterou zatím málo úspěšně využíváme. Ekonomický růst je výrazný, srovnatelný s Čínou. Tanzanie má osvíceného, vzdělaného a ministerskými funkcemi ověřeného presidenta dr. Magufuliho, se silnými pravomocemi, ty změny v posledních letech byly impozantní a zřejmě bude zvolen do úřadu i na dalších 5 let.
▶ Zmínil jste Čínu. Jak vnímáte a hodnotíte přítomnost Číny v Africe? Chová se k Africe jinak, než třeba Američané?
Víte, Afrika všeobecně Američany nesnáší, říkají tam, že kam šlápne americká noha, tam sto let tráva neroste. Jejich pomoc je vázána na politické změny, aby ve vládách byly dosazeny proamerické figurky a tak hrdí Afričani veškeré nabídky odmítají. Některé jsou vskutku ďábelské, například dovoz odolných geneticky modifikovaných plodin, vhodných pro africké klima. Z těchto ale nelze vysadit semena, protože nevyklíčí, prostě si musíte zakoupit další licenční osivo. Na to může kývnout jen hlupák.
▶ Jak se tedy k Africe chová Čína?
Čína nic nepodmiňuje politicky, kupte si od nás a zaplaťte za to, nic víc nechceme. Hlad v Africe je, ale jen po výrobcích, které umožní začít rychle podnikat a vydělávat. To samé platí i pro export našeho zboží čili prodá se jen to, co přinese majiteli další zisk, spotřební - konzumní - zboží není potřeba, toho je na trhu plno z Indie, Číny, z Emirátů a z vlastní produkce.
Čína kdysi v rámci spolupráce byla v 60. letech minulého století pro Afriku velice prospěšná, například postavila zde tisícikilometrové železniční tratě, nádraží, dodala i lokomotivy (dodnes jezdí) a do nedávné doby měla silnou autoritu. Ale už v Praze v roce 2015 mě jeden Číňan vysvětlil, že do Afriky směřuje individuálně ta horší část vrstvy v čínské společnosti, prostě méně morální jedinci, tedy zlatokopové a dlouhou dobu se nad tím přivíraly oči, úplatky otevíraly nelegální cesty, jenomže před pár lety nastala změna a začal generální úklid.
▶ Můžete uvést konkrétní příklady změny?
Ano. Do vězení před 2 lety byla na mnoho let odsouzena vysoce postavená čínská žena, "královna slonoviny", která více než 20 let bez povšimnutí úřadů díky korupci vyvážela slonovinu zabíjených slonů do Číny.
Nebo třeba po výstavbě čínské moderní železnice mezi Nairobi a Mombasou se zjistilo, že tahle investice se bude Číně velmi těžce splácet a že Keňa může přijít o slavný přístav Mombasu, který byl dán do zástavy. Ostatní státy kolem okamžitě zpozorněly a Tanzanie například před pár měsíci zrušila kontrakt na výstavbu největšího afrického kontejnerového přístavu v Bagamoyo. Tanzanie si uvědomila, že by desítky let z toho neměla zisky, jenom dluhy, že tohle není žádná win-win strategie a tak se rozhodla v tomto případě bez Číny vylepšit a rozšířit v mezích reálných zdrojů své tři starší existující přístaviště.
▶ Integrují se Číňané do africké společnosti?
Nikoliv. Uvedu příklad. Velmi se mi líbí čínské vysoké a štíhlé dívky, ale tady v Africe se bohužel s nikým cizím nebaví a nestýkají - jsou všichni uzavřeni ve svých komunitách, když pominu "výlety" pánů za místními čokoládovými prostitutkami. Je to tím, že čínské firmy si dovážejí na smluvní projekty své zaměstnance, nespoléhají na znalosti místních. Sem tam vidím míšence, černocha se šikmýma očima, víc to ale sluší ženám, působí však poněkud zvláštně, asi jako syn Yoko Ono a Johna Lennona. Číňani udělají svou práci a rychle zmizí, nechtějí tam trvale žít.
▶ Co si slibuje Afrika od čínské angažovanosti?
Afrika chápe, že západní země nechtějí ekonomicky silnou Afriku, to by byl konec levných surovin, levné pracovní síly a nenasycených trhů, kam lze vyvážet doslova odpad, třeba hory slisovaného secondhandového oblečení, což mimochodem ničí místní krejčovskou výrobu. Japonsko vyváží do Afriky hromady starých aut, autobusů, desítky let starých, na tom dokonce vydělají - místo výdajů za sešrotování. Naopak Rusko se snaží posílit místní ekonomiku a nabízí výstavby jaderných elektráren, což je jistota trvalého zdroje - na rozdíl od větru, vody a Slunce.
Česko drží ideologickou hodnotovou basu se Západem - to znamená nedovážet tam nové a užitečné technologie vedoucí k větší samostatnosti a soběstačnosti Afriky, snad proto je africký trh ignorován českými politiky - i kdyby měly naše firmy bez odbytišť všechny zkrachovat, jak se ukazuje po covidové stopce ekonomiky. A naopak je šířeno to emotivní klišé o hladové a chudé Africe: charita, sbírky, dobrovolníci, humanitární pomoc. Nic z toho není nutné, jen se tam zajeďte podívat, dokonce se vám vysmějí.
▶ Jakým způsobem postupuje Čína v Africe?
Čína vidí dále - v Africe má zdroj jak nerostných surovin, tak potravin pro svou miliardu občanů a snaží se vyvážet své výrobky tak, aby se tím posílila místní infrastruktura, vybavení, podnikání, výroba, zpracování. Češi doslova vyklidili africký trh, například jsme tam měli odbyt pro nákladní vozy Tatra, motorky, postavili jsme tam cementárny, pivovary a podobně. Naše dnešní ministerstvo zahraničí se může tedy "pochlubit" jenom asi 50 let starými a dávno neplatnými smlouvami o vzájemné hospodářské spolupráci.
Víte, Tanzanie s nastupující změnou klimatu a zvýšením dešťových srážek se stane brzy úrodným tropickým skleníkem světa. Uvědomte si, že tam není zima a zemědělství produkuje nonstop potraviny 365 dní v roce! A to není zatím využito ani na 20% kapacity, chybí zhruba 5000 traktorů a další stroje. Vývoz byl minimální, důležitý byl jen místní trh, ale nyní udělali první velké miliardové obchody s avokádem, a to místní velice povzbudilo.
Pokud se mezinárodní obchod s Čínou bude rozvíjet dál tímto způsobem, tedy za moderní čínské zboží budou akceptovány na oplátku potraviny a vzácné suroviny, zlato, titan a podobně, pak je to výhodné pro obě strany a dobré obchody dělají dobré přátelé. Možná africké státy požádají Čínu o vojenskou ochranu, pokud by došlo k velkým mezinárodním válečným konfliktům na severu zeměkoule.
▶ Pojďme nyní k současným česko-čínským vztahům, proč jsou tak vyhrocené v poslední době?
Nad tím jsem dlouho přemýšlel, co naše politiky na Čině tak irituje. Vidím hlavně závist a vztek, protože Čína nám nastavuje kruté zrcadlo naší neschopnosti, naší impotenci, že náš ten tolik vychvalovaný demokratický pluralitní systém nefunguje, pohybujeme se směrem 2 kroky vpřed a zase 1 a půl kroku zpátky. Když nemůžeme zachytit ten ekonomický nástup Číny a těžit z něj a spolupracovat, tak alespoň jako malé vzteklé děti okopáváme kotníky, házíme klacky pod nohy. Čína má svébytnou filozofii konfucianismu, kombinuje soukromé podnikání se socialistickým zabezpečením a to vše má podložené moderní technologií.
Čína si nemůže dovolit pluralitní systém rozhádaných oponentů. To by se jim země brzy rozpadla do chaosu a anarchie. Já tak trochu obdivuji a zároveň i závidím propracovaný systém postupu za zásluhy - od nejnižších pozic do nejvyšších pater politické strany, na základě výsledků a zkušeností. V České republice se volí na „ksichty“ na plakátu, kdokoliv může, kdo si ty plakáty zaplatí, vstoupit do politiky, aniž by měl za sebou nějaké pro společnost užitečné výsledky, ba dokonce do naší politiky se dostávají darebáci, kteří čerpají bez kontrol ze společných financí státu a nejsou postižitelní.
▶ Jsou mnohdy čeští politici neschopní?
Pochopitelně. A čím více je neschopnosti právě na straně českých politiků, tím více útočí jinam, na Rusko, na Severní Koreu, Kubu a Čínu, jak tyto země porušují lidská práva a podobné ohrané volební emotivní triky. Jak my se u nás máme na rozdíl od nich skvěle. Hahaha. Každý by se měl starat o své vlastní věci a ukázat, že u nás fungují lépe. Což ale není pravda, proto to divadlo pro občany, k odvádění jejich pozornosti od jejich vlastních nedostatků.
Víte, o Číně toho vím hodně, to je ten problém, že málokdy najdu s někým společnou řeč o čínské historii, sítotisku, řemeslech, wushu, akupunktuře, kosmickém výzkumu. Jen namátkou odbočím k malířství - třeba můj přítel z let před rokem 1989 pan Josef Hezlar (již zemřel) si ze studií v Šanghaji dovezl do Prahy svou čínskou manželku, vypracoval pro Ústav bytové kultury normativní vzorníky barev a napsal několik knih o praktickém užití barev.
▶ Co si myslíte o neschválené cestě našeho šéfa Senátu na Tchaj-wan? Čína na oplátku pohrozila sankcemi, odmítla zakázku na klavíry Petrof, jedná se o prozíravou českou politiku?
Tady přiznávám, že něčemu nerozumím. Vztah mezi Čínou a Tchaj-wanem mi připadá jako vyřizování účtů mezi dlouhodobě rozvedenými manželi. Nechápu tak vyhrocený vztah, jsem příznivcem urovnání vztahu a integrace mezi nimi, propojení a začlenění do sebe, ale respektuji, že jestli se chci podívat někdy do Číny, pak porušením pravidel - návštěvou "zakázané země" bych o tu životní příležitost přišel.
Dlouhou dobu naši placení aktivisti mávali vlajkami Tibetu, že je okupován Čínou a najednou, vlivem citlivého přístupu, respektu k národním odlišnostem, modernizací zaostalého koutu světa a zlepšením života lidí vzala Čína těm lidem vítr z plachet.
Imponující bylo převzetí Hongkongu a jeho zpětné klidné a mírumilovné začlenění do Číny, návrat domů, všichni to uvítali a zase se museli zaplatit ze zahraničí škůdci, aby ten proces integrace a prosperity narušili. A proč by to nemohlo jít podobně i s Tchaj-wanem, to je ale mimo mé chápání. Čína by si měla uvědomit, že tím posiluje u nových a historie neznalých generací nálepku "Zlí komunisti v Pekingu - hodní a utlačovaní demokrati na Tchaj-wanu".
▶ Jakou roli může sehrát Česká republika v rámci Nové Hedvábné stezky?
Jedná se pro nás v rámci plánované obchodní Nové Hedvábné stezky o mimořádnou roli. Vždyť se nacházíme v geometrickém středu Evropy, což z naší země dělá vynikající místo pro logistiku - letiště, železnice, dálnice a říční plavební síť. Čína by určitě pomohla, a to velmi rychle dobudovat naše léta stagnující infrastruktury, pro nás i svou potřebu. Jenomže místní lobbující mafie si své kšefty velmi dobře hlídá a napojení na politiky je velmi silné. Takže ať je hůře, hlavně když ty zakázky nedostane Čína. A ještě si stěžují, že tu u nás Čína málo investuje. Rafinované. Ohlupující. Oficiální média a mainstream v Česku dělá podobnou špinavou politickou agitační práci a hájí ty, kteří jim platí reklamu. Čili u nás vše vlastnící západní nadnárodní společnosti, pro které je Čína silnou konkurenci ve všem!
▶ Na závěr našeho rozhovoru se odkloníme od politiky k něčemu příjemnějšímu, co určitě zajímá nás muže. V úvodu jste naznačil, že jste se původně vydal na "lov žen do Afriky", chcete o tom něco našim čtenářům prozradit?
Ano, jen je nutné to uvést, že dlouho jsem rozvedený a takové lovy beze zbraní jsou pak legální a povoleny :-) a že jsem hledal zajímavou druhou polovičku ..
Africké ženy jsou emotivní, dravé a živelné bytosti, ocitl jsem se ve světě, kde muži jsou opravdoví 100% muži a ženy skutečnými původními ženami se všemi přednostmi i nectnostmi. Kup mi něco… je seznamovací přímá výzva, když se s vámi chce žena seznámit a ulovit vás a zkoumá, zda ji tu návnadu spolknete.
Líbí se mi štíhlé, vysportované ženy, ale tady je to jinak, tady v Africe se hodnotí jako atraktivní žena obézní, tlustá postava je symbolem dostatku jídla, bohatství, štěstí. Takže ty hubené, tedy údajně nešťastné a chudé zůstávají jako nezajímavý zbytek pro nás bílé muže, což je příjemné....
Západ považuje za erotickou část ženského těla prsa a ženy o ně pečují a dávají na ně patřičný důraz, zatímco pro Afriku je erotický jen a jen ženský zadek a čím větší, tím lepší. Je to dáno tím, že ženy nosí na tisíci lety přizpůsobených hýždích v úvazu děti a tak zadek má stimulační vizuální moc pro místní muže, jako "symbol pro druhé pohlaví"
Dlouhou dobu jsem se v Česku pohyboval ve fitness, zdravé výživě, v modelingu, módě, fotografování, cca 25 let v managementu a v reklamě, takže logicky mě zajímají krásné Tanzánky z hlediska jejich uplatnění v reklamním (nadnárodním) showbusinessu. Založil jsem (kromě jiných zdrojů podnikání) modelingovou agenturu a s vycházející hvězdou, štíhlou a sportovně založenou vysokou Miss Charm Tanzania 2020 bych rád spolupracoval ve všech zmíněných oblastech. Zalíbila se slavné české kosmetické firmě Dermacol.cz a mohla by být tváří jejich značky pro Východní Afriku, ale to záleží hodně na tom, jak dopadne pandemie nakažlivého viru a jaký bude mít vliv na investice a podnikání.
září 2020 Praha
