“Chápeš to? Vysral se na mě a já vůbec nevím, co jsem udělal blbě. Furt jenom opakoval, že to není o mě ale o něm, že si zasloužím někoho lepšího, že on mě nemůže milovat, jak potřebuju…to jsou takový kecy!”
Rozrušený Šimon v návalu emocí prudce gestikuluje, málem převrhne svůj Aperol Spritz. Ukazuje Radce kus konverzace s nyní už bývalým přítelem Honzou. Radka si znovu uvědomí, jak Šimon ještě znatelněji zbledne, když je rozčilený. Někdy se v takové chvíli bojí, že na něj jdou mdloby.
S Radkou se Šimon zná z bývalé práce, seděli spolu jako junior accounti vedle sebe v kanceláři. Skamarádili se na prvním teambuildingu a od té doby je Šimon první, s kým Radka konzultuje potenciální milence na Bumble stejně jako nápady na nový sestřih vlasů a kterému bez zaváhání svěří na hlídání svého kocoura, když odjíždí na dovolenou nebo za rodiči do jižních Čech.
Dnes ráno jí Šimon volal s neobratně maskovaným pláčem. “Už mě stihnul i ghostnout! Já to nechápu! Ještě minulej týden jsme plánovali, že se sestěhujeme. A pořídíme si kočku z útulku.”
Nakonec, byl to Honza, kdo před měsícem navrhnul a zorganizoval pro Šimona společný prodloužený víkend v Amsterdamu. Šimonovi sice několikrát volal v naprosto nevhodný čas jeho šéf, ten otravnej Bláha, ale jinak tam strávili víkend snů, jak Šimon hned po příjezdu referoval Radce. Honza několikrát v legraci vzal Šimonovi telefon z ruky a předstíral, že ho hodí do kanálu. Do “chrachtu”, jak se snažil správně holandsky vyslovovat.
“Předtím jsem si nedokázal představit chodit se starším chlapem. Ale s ním mi bylo fajn. Až do včerejšího večera. Já snad nikdy nenajdu pravou lásku!” Šimon se už nerozčiluje, ale začíná se propadat do melancholické nálady. Spolu s Radkou sedí na lodi proměněné na bar na Náplavce. Však i oni dva jsou tu v Praze náplavy, Šimon z Pardubic a Radka od Jindřichova Hradce. Slunce začíná zapadat nad Pražským hradem a první červánky probarvují vzduch jednoho z posledních teplých pozdně zářijových večerů.
Někdy v tu dobu se na benzince kousek za Humpolcem zastavuje Miroslav Doubek. Má za sebou rozhovor s jedním štamgastem a bývalou výčepní z hospody Trojka. To, co říkala ta výčepní, mu přišlo docela zajímavé. I když to chvíli trvalo, než se rozmluvila, přece jen se jí nevzpomínalo úplně hezky na místo, které ji přivodilo několik pobytů na bohnickém detoxu.
