“Jste jedna z posledních, kdo s Jiřím Nádvorným komunikoval,” říká kapitán Doubek.
“Fakt? Požádal mě nedávno o přátelství na Facebooku, představte si, takto z ničeho nic, po letech. Tak mě zajímalo, jak se má…” rozpovídá se Alena.
“Ale moc jste si nepokecali, že?” dokončuje Miroslav Doubek. Přistrčí před Alenu okopírovanou konverzaci a ona si až teď všimne, že do svých zpráv propašovala pár chyb. Čeština mě nikdy ve škole moc nešla, prolétne jí hlavou.
Sedí spolu ve stísněném kumbálu, kterému Alena říká odjakživa kuchyňka. To kvůli varné konvici a mikrovlnné troubě. Ještě že jsem tady včera uklidila, pomyslí si. To, že se nesluší přivést hosta do “bordelu,” je pro ni něco jako svaté přikázání. Alena se zaměří na text před sebou.
“Ahoj Jirko to je fajn že ses ozval. Jak se máš a co teď děláš?”
Na tuto zprávu pan Nádvorný odpověděl pouze emotikonem s laškovně přimhouřeným okem, takže slohová zdatnost tohoto zlínského politika zůstává, tak jako jeho smrt, prozatím zahalena tajemstvím.
Na druhou zprávu “Všimla jsem si, že se chystáš do Prahy. Kdybys měl chvilku, ozvy se, mužem dát kafe” už Jiří neodpověděl vůbec. Vzkaz zůstal trčet ve virtuálním prostoru nepřečtený, jako dopis, který už adresáta nikdy nezastihne.
“To si takhle mužete prohlídnout všecko, co si lidi posílají?” napadne Alenu.
“Jenom to, co je potřeba k případu,” odpoví kapitán Doubek. “Co tady tohle,” vytáhne další papír, “nevíte, co to znamená?”
Na papíře je vytištěna jen jedna věta. “Pamatuješ na trojku?”
Alenu napadne, jestli ten způsob kopírování každé konverzace na jeden papír není neekologický. Starost o lesy si ale nechá pro sebe a místo toho se překotně zeptá: “Co to je? Kdo to psal?”
“Panu Nádvornému to přišlo z neznámého čísla. Z jednorázové SIM karty. Nemáte tušení, co by to mohlo znamenat?”
“Nevim. Jediný, co mě napadá, by mohla být trojka v posteli,” řekne Alena a mimoděk se zahihňá. Zatváří se u toho stejně, jako když jí bylo čtrnáct let a pod lavicí si četla v Bravíčku rubriku Tenkrát poprvé. A představovala si u toho dost často právě Jiřího, ale to panu Doubkovi teď není nutné zmiňovat.
