“Často litujeme toho, co jsme udělali. Ale častěji toho, že jsme to neudělali,” přečte si Alena Zámečníková mezi dvěma šluky z modré camelky příspěvek na facebookové stránce nazvané Moudrost inspirace. A její mysl se, tak jako v poslední době až nepříjemně často, zatoulá k osobě Jiřího Nádvorného.
Napadlo ji to mnohokrát. Jaké by to bylo, kdyby oni dva… kdyby tenkrát, když se ještě jmenovala Slováková, nedala přednost Rudovi.
“Kašli na Nádvorného, k tobě se nehodí. Má takový divný pohled, takový až zlý,” říkala jí tenkrát kamarádka Jituna. Jo, Jitka z vedlejšího vchodu! Ta byla vždycky chytrá jak rádio. Si myslela, že že když má tátu herce, který byl jednou ve filmu s Helenou Růžičkovou, tak že má patent na rozum. A vůbec, kde je jí dneska konec?
Ruda Zámečník tenkrát neměl zlý pohled, ale měl neustále nějaké plány. První plán byl otevřít si vlastní hospodu. Když to nevyšlo, přišel plán stát se realitním makléřem. Možná by dodnes jako rodina žili spokojeně v hezkém bytě na pražském Sídlišti Zahradní město, kdyby se do jeho plánů nepřipletl nápad vydělat velké peníze v Americe, ale v tomto plánu jaksi zapomněl na Alenu a na tehdy pětiletého Tobiáše.
“Kuřecí neměli, vzala jsem ti taky sýrovou,” hlaholí Míša a vytrhne Alenu z úvah o spletitých cestách lásky. “Stejně je to kuřecí maso hrozný, chudáci žijou v strašlivejch podmínkách,” pronese Míša důrazně a podává Aleně tortillu. Alena by za jiných okolností začala oponovat s přezíravostí ženy, která dávno ví, co je život a na nějaké ideály nemá čas. Ale vzpomínka na dva osudové muže svého života, z nichž jeden je mrtvý a o tom druhém ví, že stále žije, jen z pravidelných plateb alimentů, ji rozněžní. Jen pokrčí ramenem, řekne “no jo,” podává Míše peníze za tortilly a z mátožného stavu ji vytrhne teprve až když Míša potřetí zopakuje “ještě pajsku!”
“Odpoledne se tady zastaví majitelka,” říká pak na konci pauzy Alena a dopíjí cappuccino. “Tak ať tady není čurbes. Pujdu vyhodit koš a mužeš už jít otevřít,” instruuje Míšu. Sama pak vezme pytel s plastovým odpadem a bočním vchodem vyjde ven. V tu chvíli si všimne, že se u výlohy butiku zastavuje žena. Zkoumá nejnovější kolekci temně vínově rudých průsvitných podprsenek a bodýček. “Už máme otevřeno, klidně pojďte dál,” osloví potenciální zákaznici Míša a Aleně najednou dojde, že tuto ženu zná.
Martina? Řekne polohlasem a s nevyhozeným pytlem odpadků zírá na Jiřího bývalou manželku.
